Top15 skandálů Ligy Mistrů
Je to báječná hra, největší světová esa v akci, mohutné davy na nasvícených stadionech, úžasná atmosféra a velkorysé odměny. Fotbalový luxus s názvem Liga Mistrů tohle všechno přináší. Jenže i na sebekrásnější scenerii občas padne stín. V už poměrně tlusté knize historie Champions League najdete mezi slavnými kapitolami i pár těch temných. Fotbalový Svět vybral 15 největších skandálů této prestižní soutěže. Fotbalový Svět si pro vás připravil snad jeden z nejdelších článků, který se zde kdy objevil. Byl stvořen za pomocí Pro Footballu z roku 2004, oficiální stránky uefa.com a cyreeho stránky o >fotbalových tragédiích<.
1. Velký korupční skandál Olympique Marseille (červen 1993)
Nejen že je to největší skandál Ligy Mistrů, ale i jedna z největších afér v dějinách fotbalu vůbec. Všichni byli šokování, když se na veřejnosti provalilo, že tehdejší kontroverzní šéf klubu, podsnikatel a politik Bernard Tapie podplácel rozhodčí a protihráče, aby tak ovlivnil výsledky ve prospěch svého týmu. Za úplatky Tapie údajně utratil tehdy astronomických 19 milionů liber. Vše se provalilo poté, když se zjistilo, že Tapie zaplatil fotbalistům Valenciennes, aby doma s Marseille prohráli a ušetřili tak hráčům síly před finále Champions League proti AC Milán. Titul vítěze Ligy Mistrů z roku 1993 jim sice zůstal, ale už nikdy ze sebe nesmyjí zápach z nečistých způsobů, díky nimž triumfu dosáhl. Trest za korupci byl pro Olympique doslova tragický. Maresille přišlo o domácí titul, za trest navíc spadl do první ligy a z ran způsobené aférou se ještě dlouhá léta vzpamatovával. Už nikdy Marseille nepatřilo mezi fotbalovou elitu, jako v třiadevadesátém. ''Tapie rozhodoval, která utkání koupíme. Čtyři až pět zápasů se každý rok stalo předmětem nelegální dohody,'' řekl u policejního výslechu bývalý generální sekretář klubu Jean-Pierry Bernes.
2. Kauza úplatků Dynama Kyjev (duben 1996)
Dynamo Kyjev si od rozhodčích zaplatilo utkání proti Panathinaikosem Atény v Lize Mistrů (1:0) za 30 tisíc dolarů. Sám sudí částku přiznal, avšak představielé ukrajinského klubu se k úplatku >překvapivě< nehlásili. UEFA Dynamo potrestala tříletým zákazem startu v evropských pohárech. To však zavánělo mezinárodním skandálem, jelikož se do věci vložil i ukrajinský parlament, dále premiér a nakonec sám tehdejší prezident Ukrajiny Leonid Kučma: ''Evropa asi nechcevidět sílu Ukrajiny a někteří lidé se obávají síly klubového fotbalu v podání Dynama a proto se nás rozhodli zbavit,'' prohlásil Kučma. Asi se UEFA jeho slov zalekla. Možná. Faktem ale je, že v dubnu celá Ukrajina slavila revizi trestu. Dynamo bylo omilostněno, a to doslova v plné míře. Po celé evropě se tvrdilo, že zjištění o úplácení ze strany Kyjeva bylo pravdivé, slvavící Ukrajina však chápala anulování trestu jako důkaz neviny.
3. Výtržnostmi nedohraný zápas (duben 2005)
''Co víc nám mohli udělat?,'' okomentoval tvrdý trest trenér Interu Roberto Mancini. Zápas prohráli kontumačně 0:3, zaplatili pokutu 300 tisíc švýcarských franků a čtyři utkání v evropských pohárech museli odehrát před práznými tribunami. A co se vlastně přihodilo? V Milánském derby, v utkání o semifinále Champions League se diváci utrhli ze řetězu. Utkání na San Siru se nedohrálo. Tifosi Interu začali řádit po neuznaném gólum jedna ze světlic zasáhla brankaře Didu do hlavy... Kouč FC Internazionale se evidentně plete. Pokud nechutné orgie v hledištích stadionů celé země nepřestanou, může na italský fotbal dopadnout mnohem tvrdší trest. A tak se zdá, že je vyčerpána už tak příliš velká míra benevolence s násilím, bitkami a otevřenými projevy rasismu a fašismu.Generální sekretář UEFA Lars-Christer Olsson však varuje: ''Můžeme nyní použít stejný postup jako tehdy v případě Angličanů.'' Připomíná tak pětileté vyloučení anglických klubů z evropských soutěží po bruselské tragédii, která se udála v roce 1985. Tentkrát před finále Poháru mistrů evropských zemí mezi Juventusem a liverpoolem hlavně vinou anglických rowdies zemřelo 39 lidí!
4. Vieira bojuje proti rasismu (březen 2003)
Po utkání proti Valencii v Lize Mistrů se Patrick Vieira rozhodl po jedné z mnoha spršek rasistických nadávek bránit nejen sebe, ale všechny ostatní fotbalisty tmavé pleti. ''UEFA se chová pokrytecky. Její představitelé stále říkají, že s tím problémem budou něco dělat. Pak dají klubu pokutu a tím to končí,'' mínil tehdy bývalý kapitán Gunners, který UEFU napadl z liknavého přístupu v boji proti problému, který pociťuje na vlastní (tmavou) kůži. Otázkou je, zdali by byl Vieira takhle aktivní, ikdyby byl světlé pleti. Jenže ouha! Už čtyři roky staré obvinění má stále stejnou platnost - pokud Vieira volal kupříkladu po uzavření stadionu kvůli rasistickým projevům, dosud se nedočkal. On a další fotbalisté, kteří mají jinou, než bílou pleť, dál zažívají smutné, dokonce přímo odporné příběhy. Možná kvůli této stížnosti Roberto Carlos, Rio Ferdinand aspol. založili nadaci >Stand up Speak up<, které se ujala značka Nike. Díky jejím produktům se alespoň částečně rasismus značně snížil. Přesto na spousta stadionech po evropě se ještě s rasismem můžeme setkat. Například Sinša Mihajlovič po Vieirovi šeptnuk: ''Ty černá opice!''. A rasistické pokřiky z hlediště? Na některých stadionech, včetně toho, který patří pražské Spartě - je to stupidní evergreen. Aby zmizel, o to neúnavně bojuje Vieira, jeho bývalý spoluhráč spoluhráč Thierry Henry a mnozí další.
5. Rozhodčí doživotně potrestán za korupci (březen 1997)
Vše, co bývá spojeno s finále Ligy Mistrů roku 1993, bývá také spojeno s korupcí. Do aféry spadl i Kurt Röthlisberger, rozhodčí, který finále mezi Marseille a AC Milán řídil. Röthlisberger do osudného finále býval jedním z nejlepších a nejznámějších sudí v Evropě, navíc se těšil dobré pověsti. Byl potrestán za prokázaný podíl v úplatkářství. Proč? V říjnu roku 1996 tvrdill, že za 100 tisíc švýcarských franků dokáže zařídit přízeň běloruského rozhodčího Žuka v utkání Ligy Mistrů mezi Auxerre a Grasshoppers Curych. Účastník světového i evropského šampionátu se nakonec sáp přiznal, že z totožných důvodů kontaktoval i Uliho Honesse, tehdejšího manažera Bayernu Mnichov. Naštěstí pro Röthlisbergerga se to nepotvrdilo a tím se skandál nerozšířil. Nakonec však dostal vysoký trest - už nikdy neodpíská žádné utkání.
6. Policisté zmlátili hráče (březen 2002)
Na to, co se stalo v březnu roku 2002 nikdy nezapomene nikdo, kdo tehdy přišel na utkání domácího AS Řím s tureckým Galatasarayem Istanbul. Hned po závěrečném hvizdu na trávníku vypukla mela, která způsobila veliký rozruch mezi všemi fanoušky evropského fotbalu. Italští carabinieri (policisté) vběhli na trávník a obušky začali mlátit turecké fotbalisty. Některým chtěli dokonce odebrat pas, aby nemohli odcestovat ze země. ''Měl jsem opravdu o mé hráče strach,'' řekl trenér Galatasaraye Mircea Luscescu. Hodně velká část fanoušpo utkání ků byla vyprovokována a následem byly vytržnosti. Mimo jiné tak vznikl velký diplomatický konflikt mezi Itálií a Tureckem a trvalo týdny, než se země opět usmířili. ''Policie, která si počíná tak nemilosrdně, a dokonce napadne hráče, musí být od Mussoliniho,'' řekl tehdy emotivně turecký ministr zahraničních věcí Ismail Cem. Podobně reagovali i turští novináři; noviny plnily nadpisy jako ''Ohavní Italové'', nebo ''Mussoliniho vnuci''.
7. Weah proti Jorge Costovi (listopad 1996)
Když se veřejnost dozvěděla že Weah napadl Costu, byl to neuvěřitelný šok. Vždyť Jorge Costu napadl zrovna George Weah, který dlouho patřil mezi >fotbalové slušnáčky<. Nejlepší fotbalista za rok 1995 se po utkání AC Milán - FC Porto vrhl na obránce portugalského týmu. Jorge Costa měl po souboji tak zpřelámaný nos, že musel podstoupit operaci a mimo hru byl šest týdnů. Paradoxem je, že se tak událo krátce před tím, než mělsa hvězda AC Milán získat cenu Fair Play za stabilní gentelmanství na hřišti. Nedá se říci, že v tom byl Jorge Coasta přezdívaný >zvíře< nevině. ''Surově mě fauloval během celého zápasu, někeolikrát mě udeřil a pokřikoval na mě rasistické urážky,'' vysvětloval Weah důvod incidentu. K Weahově chování přihlédla i UEFA, která rozhodla stopem na šest utkání v evropských pohárech. Mohla být však tvrdší, vzhledem k úmyslnému a závažnému zranění. Costa odmítl omluvu liberijského útočníka a dlouhou dobu vyhrožoval civilním soudem, ke kterému nakonec nedošlo. Poté měl Weah ještě důvod k radosti, neboť cenu Fair Play dostal. ''Vyprovokovaná reakce nemůže mazat deset let slušného chování,'' řekl k ceně Joao Havelange, který v té době byl předsedou světové asociace UEFA.
8. Andres Frisk trefen mincí (září 2004)
Ten fanoušek musel mít buď perfektní trefu, nebo štěstí. Jeho to ho to stálo pouze jednu eourovou minci, zato AS Řím za ni zaplatil velmi tvrdě.Při utkání mezi domácím AS Řím a Dynamem Kyjev totiž jednoeurová mince hozená domácím divákem z hlediště zasáhla hlavního rozhodčího Andrese Friska do hlavy a rozsekla mu čelo, ze kterého krvácela v plném proudu krev. ''Nesnáším krev, nesnáším pohled na krev, nesnáším když mi teče krev, navíc takhlehodně, to jsem málem zkolaboval,'' řekl pro La Gazetta Della Sport otřesený Frisk. Zápas byl předčasně ukončen a UEFOU zkontumován na 3:0 pro Ukrajinský tým a AS Řím musel podehrát další dvě utkání ve skupině Ligy Mistrů odehrát před prázdnými tribunami.
9. Mourinho, sám voják v poli (jaro 2005)
''Lidé jako Mourinho jsou nepřáteli fotbalu,'' řekl tehdy rozčílený předseda komise rozhodčích UEFA Volker Roth.Mourinho byl tehdy s Chelsea postrachem všech evropských klubů, spoustu kritiků mu však vyčítalo, že ke slunci se dere za každou cenu a rozdává i nefér údery. Malá psychologická hra začala v Barceloně, kde v osmifinále Champions League obvinil terenéra domácích Franka Rijkaarda že ovlivnil utkání. ''Strávil o přestávce pět minut v kabině rozhodčího Friska. Ani jsem se nedivil, že nám hned zkraje druhé půle přísně vyloučil Drogbu.'' Mimo války s federací UEFA také upoutal pozornost tím, že po jeho slovej se Andres Frisko předčasně rozhodl ukončit dráhu rozhodčího. UEFA mu zakázala za nepodložené důvody být na lavičce při čtvrtfinálových utkání proti Bayernu Mnichov. jenže Mourinho čelil dalším podezřením. Provalilo se, že prý v prvním ze dvou zápasech Chelsea koučoval s pomocí telefonem, když měl jeden z jeho asistentů sluchátku v uchu schované pod čepicí. Pod čepicí měl i Mourinho. Neexistovali však doložené důkazy a tak Mourinha UEFA nemohla nijak potrestat.
10. Týden hanby Paula Gascoigna (říjen 1996)
Paul Gascoigne je kvůli svému chování přezdívaný nejen na trávníku ''Pan Hyde''. Proč? Za celou svou kariéru nasbíral tolik skandálů, ať ve hře, nebo v soukromém životě... A tak bylo předpokládano, že nějaký ten >průser< si naseká i ve vyhlášené Lize Mistrů. Jeden takový a v Gascoignově dosavadním životě asi také velmi důležitý se odehrál v říjnu roku 1996. Vše začalo tím, že ještě v dresu Glasgow Rangers v přerušené hře proti Ajaxu Amsterdam surově nakopl hráče hostů Winstona Bogarda a krátce na to byl po právu vyloučen. Nikdo mu nevěřil slova, která pronesl po utkání na tiskové konferenci: ''Omlouvám se. Nechal jsem se strhnout a do utkání s Ajaxem přenesl rodinné problémy.'' Jaké rodinné problémy? Ty nám přinesl britský bulvární tisk - fotografie jeho manželky Sheryl, kde byla samá modřina, mluvily za vše. Gascoigne údajně svou manželku brutálně zbil a vykloubil jí čtyři prsty. Za surovost na Bogarda dostal nezkrotný fotbalista stop na čtyři utkání v evropských soutěží, útok na vlastní ženu později skončil rozvodem.
11. Fotbal na Nový rok (září 2004)
Nikdo ještě ani nekopl do míče, přesto zápas řešil civilní soud - a to poprvé v historii Ligy Mistrů. Izraelská justice vzdor >peticím rozhořčených občanů< nařídila sehrát zápas Maccabi Tel Aviv proti Bayernu Mnichov v předvečer Nového roku podle židovského kalendáře. Už předtím UEFA pohrozila tučnou pokutou, pokud by Maccabi k zápasu nenastoupilo. A tříčlenný nejvyšší izraelský soud rozkázal: Hrát! ''Nechápu, proč UEFA žádosti nevyhověla, měla by být pružnější. My bychom taky na Štědrý večer nehráli,'' řekl Franz Beckenbauer, prezidnent německého velkoklubu. Bral ohledy na to, že večer, kdy se zápas hraje, zasedají Židé podle tradice ke společné večeři před svátkem Roš Hašana. Lidé však slavnostní menu nejspíš urichlili: hlediště v Tel Avivu bylo vyprodané.
12. Spadla branka, povstal skandál (duben 1998)
Začalo to velmi kuriózně. A skončilo to nenávistnými urážkami. Před zápasem Real - Dortmund se jedna z branek na hřišti zřítila poté, co skupina fanoušků strhla plot, s nímž byly tyče spojeny pomocí lan. Utkání se zpozdilo o 75 minut a Real Madrid v v něm vyhrál 2:0. Výsledek byl i přes protesty Němců zachován, i tak na španělský klub dopadl přísný trest: pokuta 1,3 milionu švýcarských franků. Funkcionáře, ale i spřízněné žurnalisty tohle rozhodnutí rozvztekalo doběla, z Madridu začaly létat do sídla UEFA tvrdé invektivy. Například: ''Tohle není verdikt, ale ozbrojené loupežné přepadení.'' Asi nejtroufalejší kritika zazněla v deníku As, který přirovnal fotbalovou instanci k tehdy ještě vládnoucímu iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi: ''Stejně jako Saddám nemá ani UEFA slitování.''
13. Aféra s falešnými pasy (březen 2001)
Ten fígl, jak zadarmo a bez práce získat ze dne na den kvalitního hráče, už určitě znáte: z Jihoameričanů se udělají občané Evropské unie a basta. Prušvih je, že když se >bezva finta< provalí, tak je zle. V Lize Mistrů s tím měla největší potíže španělská La Coruňa. Klubu dokonce kvůli podezření, že někteří jeho hráči disponovali falešnými pasy, hrozilo vyloučení s Ligy Mistrů, v tu dobu stál zrovna ve čtvrtfinále. Deportivo se zdráhalo předložit osobní doklady čtyř fotbalistů - Heldera, Jacquese Songo'a, Alda Duschera a Emersona. Jejich příslušnost k Evropské unii byla velmi problematická, přes výhružky od UEFA však nakonec celá aféra vyšuměla do ztracena...
14. Domluvený výsledek Valencie proti Manutd? (listopad 1999)
Byl to hanebný fakt? Nikdo už nic nezjistí, pochyby však zůstávají. Těžko říct, co se dělo před zápasem domácí Valencie proti našlápnutým reds z Manchesteru, v němž oběma mužstvům stačil bod k postupu do čtvrtfinále. Schválně - hádejte, jak utkání dopadlo? Jistě, remízou 1:1 po zápase záživném asi jako strnulé akvarely krajinářů z 18. století. Týmy se příliš nesnažili předstírat zájem na výhře, místo dopředu posílaly míč k vlastní brance. Podezření přiživil i valencijský záložík Miguel Angulo, který údajně naznačil, že dohoda o dělbě bodů skutečně existovala. Angulo však vše později popřel: prohlásil, že jeho slova zkreslili novináři...
15. Nevydařené oslavy Madridu (květen 2000)
Stará pravda říká, že i slavit se musí umět. Místo ohňostroje radosti z vítězství v Lize Mistrů přišla v květnu 2000 v Madridu bezmála apokalypsa. Převrácená auta, rozbité výlohy, vyrabované restaurace a také 120 zraněných - i tenkrát zbylo po fotbalovém úspěchu. Policie měla plno práce, aby situaci ve španělské metropoli zvládla. Většina fanoušků slavila bez konfliktů, euforie mohutných zástupů však využili pouliční gangy.