Italský obránce je odjakživa fanouškem Juventusu Turín, kariéru však zasvětil jeho úhlavnímu nepříteli - AC Milán. Značný vliv na volbu klubu měl otec Cesare, jenž v šedesátých letech přivedl "rossoneri" k prvnímu vítězství v Poháru mistrů evropských zemí v historii. Stejně tak neunikl Paolo dědičnému zatížení ani ve volbě postu. Přestože začínal na levém křídle, později se samovolně přesunul do obrany a dokázal, že i odtud lze tvořit hru. Jeho přínos modernímu fotbalu lze proto označit za naprosto zásadní. Počátky jeho kariéry jsou spjaty s trenérem Nielsem Liedholmem, který šestnácti letého Paola poprvé poslal do ligového zápasu. Od té doby hrával Maldini na postu levého beka pravidelně. O neobvyklém talentu mladíčka nepochybovali ani reprezentační trenéři. Už za rok si Paolo vyzkoušel zápas jednadvacítky a v roce 1988 poprvé oblékl dres "áčka" v přátelském zápase s Jugoslávií. Souběžně s tím si upevňoval pozici také v klubu, který právě procházel nejslavnějším obdobím v historii. Zní to jako pohádka, když si uvědomíme, že soupeřovy obrany tehdy bouralo legendární nizozemské trio Gullit - van Basten - Rijkaard. Však také z dnešního kádru "rossoneri" pamatuje zlaté časy už jen Alessandro Costacurta, tehdejší náhradník. V základní sestavě pravidelně střídá post stopera s levým krajem obrany a oběma záhy vštěpuje nový rozměr. V defenzívě téměř bezchybný, tvrdý jako skála. Ovšem co jej posouvá do jiné kategorie, to jsou jeho schopnosti ve hře dopředu. Přestože není členem záložní řady, dokáže kontrolovat hru, udávat rytmus, rozdělovat přihrávky. Výborný fyzický fond jej předurčuje k rychlým brejkům, zakončeným většinou přesnými centry na útočníky. A díky tvrdé střele se často dostává i k zakončení.
Památným se pro Maldiniho kariéru stal rok 1994. Ve finále PMEZ AC Milán předvádí uchvatné představení a poráží Barcelonu 4:0. Ve velkém stylu vítězí v domácí lize, dále získává italský i evropský Superpohár. Ve zcela odlišném duchu probíhá finálový souboj MS s Brazílií, v němž se Italové pokoušejí ubránit smrtící duo Bebeto-Romario a spoléhají na rychlé brejky. Taktika vychází jenom zčásti, během 120 minut nepadne jediný gól. Penaltový rozstřel zahajuje slavný Maldiniho učitel Baresi střelou vysoko nad břevno, podobně si vede v rozhodujícím okamžiku další ikona Roberto Baggio a Italové odcházejí se stříbrnými medailemi. Pro Maldiniho je však již téměř připraven Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy za rok 1994.Paolo na klubové scéně dosáhl snad všeho myslitelného, ale chybí mu větší reprezentační úspěch. Ikdyž nastoupil k rekordním 130 zápasům za "squadru azzuru" rozhodl se svoji kariéru v národním dresu ukončit. Všichni vědí, že je to skvělý hráč důležitý pro tým, a tak se ho snaží přemluvit k návratu do reprezentace, ale marně. Zato v klubové kariéře je věrný jedinému týmu, AC Milán, kde dlouho působí jako kapitán.
Památným se pro Maldiniho kariéru stal rok 1994. Ve finále PMEZ AC Milán předvádí uchvatné představení a poráží Barcelonu 4:0. Ve velkém stylu vítězí v domácí lize, dále získává italský i evropský Superpohár. Ve zcela odlišném duchu probíhá finálový souboj MS s Brazílií, v němž se Italové pokoušejí ubránit smrtící duo Bebeto-Romario a spoléhají na rychlé brejky. Taktika vychází jenom zčásti, během 120 minut nepadne jediný gól. Penaltový rozstřel zahajuje slavný Maldiniho učitel Baresi střelou vysoko nad břevno, podobně si vede v rozhodujícím okamžiku další ikona Roberto Baggio a Italové odcházejí se stříbrnými medailemi. Pro Maldiniho je však již téměř připraven Zlatý míč pro nejlepšího hráče Evropy za rok 1994.Paolo na klubové scéně dosáhl snad všeho myslitelného, ale chybí mu větší reprezentační úspěch. Ikdyž nastoupil k rekordním 130 zápasům za "squadru azzuru" rozhodl se svoji kariéru v národním dresu ukončit. Všichni vědí, že je to skvělý hráč důležitý pro tým, a tak se ho snaží přemluvit k návratu do reprezentace, ale marně. Zato v klubové kariéře je věrný jedinému týmu, AC Milán, kde dlouho působí jako kapitán.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
